Saluton! Mi estas Leytho de Perso Vikipedio. Mi ne estas antaŭenirita en Esperanto lingvo, Do bonvolu ĝustigi miajn redaktojn.
Nun, Me donacas ĉi tiun poemon:
Vi, bela lingvo, Esperanto,
en mi la penso jam ne mutas;
parolas sentoj en la kanto,
per kiu vin mi nun salutas.
Ho, kie estas via lando? --
demandas homoj. La respondo:
La lingvoland' de Esperanto
jam estas nia tuta mondo!
Al tuta mond' vi apartenas,
al alto levas vi la Homon
kaj kiu vin en koro tenas,
de vi ricevas Belon, Bonon.
En homan mondon venas Amo
per Nova Sento, kormuziko;
vi faras Pacon el malamo
kaj fraton el la malamiko.
Vi donas al mi, Esperanto,
kulturon novan kaj laboron ...
Sed kion donu mi, lernanto?
Akceptu mian tutan koron!
Julio Baghy


Kaj tiu Persa poemo:

زلف آشفته و خوی کرده و خندان لب و مست .. .. .. .. .. پیرهن چاک و غزل خوان و صُراحی در دست
نرگسش عربده جوی و لبش افسوس کنان .. .. .. .. .. نیم شب، دوش به بالین من آمد بنشست
سر فراگوش من آورد به آواز حزین .. .. .. .. .. گفت: «ای عاشق شوریده‌ی من، خوابت هست؟»
عاشقی را که چنین باده شبگیر دهند .. .. .. .. .. کافر عشق بود گر نشود باده پرست
برو ای زاهد و بر دُردکشان خرده مگیر .. .. .. .. .. که ندادند جز این تُحفه به ما روز اَلَست
آن چه او ریخت به پیمانه‌ی ما نوشیدیم .. .. .. .. .. اگر از خَمر بهشت است وگر باده مست
خنده جام مِی و زلف گره گیرِ نگار .. .. .. .. .. ای بسا توبه که چون توبه‌ی حافظ بشکست

Hafizo




Mi tradukos ĉi tiun lastan, Certe!
Adiaŭo!